„Pojďte za mnou. „Vzkříšený Pán říká tato slova Petrovi. Jsou to jeho poslední slova k tomuto žákovi, který se rozhodl pastýřovat své stádo. „Následuj mě – – toto lapidární Kristovo rčení lze považovat za klíč k pochopení poselství, které k nám přichází ze života našeho zesnulého milovaného papeže Jana Pavla II. dnes pohřbíváme jeho ostatky na Zemi jako semeno nesmrtelnosti – naše srdce jsou plná smutku, ale zároveň radostné naděje a hluboké vděčnosti.
to jsou pocity, které nás inspirují, bratři a sestry v Kristu, přítomné zde na náměstí svatého Petra, v sousedních ulicích a na různých dalších místech v Římě, kde se v posledních několika dnech shromáždil obrovský dav, tiše se modlící. Zdravím vás všechny z mého srdce. Jménem kolegia kardinálů bych také rád vyjádřil úctu hlavám států, předsedům vlád a delegacím z různých zemí. Zdravím úřady a oficiální představitele jiných církví a křesťanských komunit, stejně tak i představitele různých náboženství. Dále zdravím arcibiskupy, biskupy, kněze, věřící muže a ženy a věřící, kteří sem přišli ze všech kontinentů; zejména mladé, kterým Jan Pavel II. s oblibou říkal budoucnost a naděje církve. Můj pozdrav je navíc rozšířen na všechny po celém světě, kteří jsou s námi spojeni prostřednictvím rozhlasu a televize při této slavnostní oslavě pohřbu našeho milovaného Svatého otce.
Následujte mě-jako mladý student byl Karol Wojty3a nadšený literaturou, divadlem a poezií. Pracoval v chemické továrně, obklopen a ohrožen nacistickým terorem, slyšel hlas Pána: Následujte mě! V tomto mimořádném prostředí začal číst knihy Filozofie a teologie a poté vstoupil do tajného semináře založeného kardinálem Sapiehou. Po válce mohl dokončit studium na teologické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově. Jak často k nám ve svých dopisech kněžím a ve svých autobiografických knihách mluvil o svém kněžství, na které byl vysvěcen 1. listopadu 1946. V těchto textech interpretuje své kněžství se zvláštním odkazem na tři výroky Pána. Za prvé: „nevybral jsi mě, ale vybral jsem si tebe. A ustanovil jsem tě, abys šel a přinesl ovoce, ovoce, které vydrží „(Jan 15,16). Druhé přísloví zní: „Dobrý Pastýř položí svůj život za ovce „(Jn 10: 11). A pak: „jako mě otec miloval, tak jsem tě miloval; Zůstaň v mé lásce „(Jan 15: 9). V těchto třech výrocích vidíme srdce a duši našeho Svatého otce. Opravdu šel všude, neúnavně, aby přinesl ovoce, ovoce, které trvá. „Povstaň, pojďme na cestu!“je název jeho poslední knihy. „Povstaň, pojďme na cestu!– – těmito slovy nás vzbudil z letargické víry, ze spánku učedníků včera i dnes. „Povstaň, pojďme na cestu!“říká nám i dnes. Svatý otec byl knězem do posledního, protože obětoval svůj život Bohu za své stádo a za celou lidskou rodinu, v každodenním sebeobětování za službu církvi, zejména uprostřed utrpení jeho posledních měsíců. A tak se stal jedním s Kristem, dobrým pastýřem, který miluje své ovce. A konečně, „zůstaňme v mé lásce:“ papež, který se snažil setkat se všemi, kteří měli schopnost odpouštět a otevřít své srdce všem, nám dnes s těmito slovy Pána znovu říká, že tím, že zůstaneme v Kristově lásce, učíme se na Kristově škole umění pravé lásky.
Následujte mě! V červenci 1958 mladý kněz Karol Wojty3a zahájil novou etapu své cesty s Pánem a ve stopách Pána. Karol odjel na obvyklou dovolenou do jezer Masuri, spolu se skupinou mladých lidí, kteří milovali kanoistiku. Ale přinesl s sebou dopis, ve kterém ho vyzval, aby vyzval polského primáta kardinála Wyszyńského. Mohl odhadnout účel setkání: měl být jmenován pomocným biskupem Krakova. Opuštění akademického světa, opuštění tohoto náročného angažmá s mladými lidmi, zanechání velkého intelektuálního úsilí o pochopení a interpretaci tajemství tohoto stvoření, které je člověkem – a sdělování dnešnímu světu Křesťanský výklad našeho bytí-to vše mu muselo připadat jako ztráta vlastního já, ztráta toho, co se stalo lidskou identitou tohoto mladého kněze. Následujte mě-Karol Wojty3a přijal jmenování, protože slyšel v církevním volání hlas Krista. A pak si uvědomil, jak pravdivá jsou Pánova slova: „Ti, kteří se snaží zajistit svůj život, ho ztratí, ale ti, kteří ztratí svůj život, si ho ponechají „(Lk 17,33). Náš papež – a všichni to víme-nikdy nechtěl zajistit svůj vlastní život, udržet si ho pro sebe; chtěl se bezvýhradně, do poslední chvíle, vzdát pro Krista a tím i pro nás. A tak zažil, jak se mu všechno, co předal do Pánových rukou, vrátilo novým způsobem. Jeho láska ke slovům, poezii, literatuře se stala nezbytnou součástí jeho pastoračního poslání a dala kázání evangelia novou vitalitu, novou naléhavost, novou přitažlivost, i když je to známka rozporu.
Následujte mě! V říjnu 1978 kardinál Wojty3a opět slyšel hlas Páně. Ještě jednou se uskutečnil dialog s Petrem, který byl uveden v evangeliu této mše: „Šimone, synu Janův,Miluješ mě? Nakrm Moje ovce!“Na Pánovu otázku:“ Karole, Miluješ mě?, „odpověděl Krakovský arcibiskup z hlubin svého srdce: „Pane, víš všechno; víš, že tě miluji.“Kristova láska byla dominantní silou v životě našeho milovaného Svatého otce. Každý, kdo ho kdy viděl modlit se, kdo ho kdy slyšel kázat, to ví. Díky tomu, že byl hluboce zakořeněn v Kristu, byl schopen nést břemeno, které přesahuje pouze lidské schopnosti: to, že je pastýřem Kristova stáda, jeho univerzální církve. Teď není čas mluvit o konkrétním obsahu tohoto bohatého pontifikátu. Rád bych si přečetl pouze dvě pasáže dnešní liturgie, které odrážejí ústřední prvky jeho poselství. V prvním čtení Svatý Petr říká-a se svatým Petrem, samotným papežem- “ opravdu chápu, že Bůh nevykazuje žádnou zaujatost – ale v každém národě je pro něj přijatelný každý, kdo se ho bojí a dělá to, co je správné. Znáte poselství, které poslal izraelskému lidu a kázal mír Ježíšem Kristem – je Pánem všech „(skutky 10: 34-36). A ve druhém čtení nás Svatý Pavel – a se svatým Pavlem, naším pozdním papežem-nabádá a volá: „moji bratři a sestry, které miluji a toužím, má radost a moje koruna, stojí pevně v Pánu tímto způsobem, můj milovaný“ (Phil 4: 1).
Následujte mě! Spolu s příkazem nakrmit své stádo Kristus prohlásil Petrovi, že zemře mučednickou smrtí. S těmito slovy, která uzavírají a shrnují dialog o lásce a mandátu univerzálního pastýře, Pán vzpomíná na další dialog, který se konal během Poslední večeře. Tam Ježíš řekl: „kam jdu, nemůžete přijít.“Petr mu řekl:“ Pane, kam jdeš?“Ježíš odpověděl:“ kam jdu, teď mě nemůžeš následovat; ale budeš mě následovat později.“(Jn 13:33,36). Ježíš od večeře šel ke kříži, šel ke svému vzkříšení-vstoupil do velikonočního tajemství; a Petr ho ještě nemohl následovat. Nyní – po Vzkříšení-přichází čas, přichází toto “ poté.“Pastýřem Kristova stáda vstoupí Petr do velikonočního tajemství, jde ke kříži a vzkříšení. Pán to říká těmito slovy:“… když jste byli mladší, zvykli jste si upevňovat vlastní opasek a jít kamkoli jste si přáli. Ale až zestárnete, natáhnete ruce a někdo jiný kolem vás připoutá pás a vezme vás tam, kam nechcete jít „(Jan 21,18). V prvních letech svého pontifikátu, ještě mladého a plného energie, šel Svatý Otec na samé konce země, vedený Kristem. Poté však stále více vstupoval do Společenství Kristových utrpení; stále více chápal pravdu slov: „někdo jiný kolem vás upevní pás.“A právě v tomto společenství s trpícím Pánem neúnavně a s obnovenou intenzitou hlásal evangelium, tajemství té lásky, která končí (srov. Jn 13:1).
vykládal pro nás velikonoční tajemství jako tajemství božského milosrdenství. Ve své poslední knize napsal: limit uložený na zlo “ je nakonec božské milosrdenství „(paměť a identita, s. 60-61). A když přemýšlel o pokusu o atentát, řekl: „Když se Kristus obětoval za nás všechny, dal utrpení nový význam, otevřel novou dimenzi, nový řád: Řád lásky. .. Je to utrpení, které hoří a konzumuje zlo plamenem lásky a čerpá i z hříchu velký rozkvět dobra “ (s. 189-190). Podněcován touto vizí, papež trpěl a miloval ve Společenství s Kristem, a proto se poselství jeho utrpení a jeho mlčení ukázalo tak výmluvné a tak plodné.
božské milosrdenství: Svatý otec našel nejčistší odraz Božího Milosrdenství v Matce Boží. On, který v raném věku ztratil svou vlastní matku, miloval svou božskou matku o to víc. Slyšel slova ukřižovaného Pána, jak mu byla osobně adresována: „Pohleď na svou matku.“A tak udělal to, co udělal milovaný žák: vzal ji do svého domova „(eis ta idia: Jn 19:27) – Totus tuus. A od matky se naučil přizpůsobit se Kristu.
nikdo z nás nemůže zapomenout, jak v poslední velikonoční neděli svého života Svatý otec, poznamenaný utrpením, přišel znovu k oknu Apoštolského paláce a naposledy dal své požehnání urbi et orbi. Můžeme si být jisti, že náš milovaný papež dnes stojí u okna otcova domu, že nás vidí a žehná nám. Ano, požehnej nám, Svatý Otče. Svěřujeme vaši drahou duši Matce Boží, vaší matce, která vás každý den vedla a která vás nyní povede k věčné slávě jejího syna, našeho Pána Ježíše Krista. Amen.