CHINVATSKÝ most, „přechod“ nebo „most oddělovače“ nebo „rozhodnutí“ – význam není jistý-je v zoroastrijské tradici mýtický most, který musí duše překročit, aby šli do ráje. Podaří se jim ji překonat pouze tehdy, jsou-li dušemi asha-van, tedy věrnými následovníky Ashy, pravdy a řádu (védské, ṛta), což je základní princip indoíránského náboženství. Jsou-li duše dregvant, to jest následovníci druje (klamu), spadnou z mostu, který se pro ně zúží na břitvu, a budou navždy pobývat v pekle. Most Chinvat se totiž táhne přes pekelné propasti. Jeden z jeho konců je na vrcholu hory Harā, také známý jako Alburz nebo Harā Berez („high Harā“) – mýtická hora, která figuruje důležitě v Indo-íránských kosmologických koncepcích; druhý konec dosáhne ráje (garōdman), do kterého vstoupí duše ashavanu poté, co projde „oblastí smíšených“ (hamistagān) a poté chodbami dobrého myšlení, dobrého slova a dobrého skutku.
čeká na duši na Chinvat Bridge je božský Tribunál složený z božstev Mithra, Sraosha („disciplína“) a Rashnu („soudce“), pomáhal Arshtāt („spravedlnost“). Tehdy se duše postaví svému vnitřnímu já, své daēně, součtu svých myšlenek, slov a činů. Daēna může mít podle individuálního případu podobu nádherné dívky nebo hrozné čarodějnice. Slouží jako psychopomp po zbytek cesty, doprovázející duši ashavanu do ráje, kde ji přijímá Vohu Manah („dobrá myšlenka“), jeden z Amesha Spentas, nebo dobročinní nesmrtelní, a potěšil pro obtížný a bolestivý test, který zažil během jeho oddělení od těla.
tento scénář je velmi starodávný: most Chinvat a daēna jsou zmíněny v Gāthách. Mnoho aspektů této víry—zejména víry mostu-připomíná koncepce v jiných náboženských tradicích, především v šamanistické rozmanitosti.
průchod do záhrobí, Chinvat Bridge může být také považován za cestu duše do nebe během extatického zážitku(Nyberg, 1938). Figuruje tedy nejen v koncepcích posmrtného života, ale také v náboženských transportech, ke kterým dochází během zasvěcení, které jsou analogické smrti.
Bibliografie
Boyce, Mary. Historie zoroastrianismu, sv. 1. Leiden, 1975.
Corbin, Henry. Terre céleste et corps de résurrection. Paříž, 1961.
Eliade, Mircea. Šamanismus: archaické techniky extáze. Rev. & enl. EDA. New York, 1964.
Gnoli, Gherardo. „Ašavan: Contributo allo studio del libro di Ardā Wirāz.“In Iranica, edited by Gherardo Gnoli and Adriano v.Rossi, PP. 387-452. Neapol, 1979.
Kellens, Jean. „Yima et la mort.“V jazycích a kulturách. Studies in Honor of Edgar C.Polomé, edited by M. A. Jazayery and W. Winter, PP. 329-334. Berlín-New York-Amsterdam, 1988.
Lommel, Herman. Náboženství Zarathustra je znázorněno podle Awesty. Tuebingen, 1930.
Mologlobin, Marijan. „Da Madagascar, Le pont Madagascar A l‘ initiation dans le Mazd Madagascar.“Revue de l‘ histoire des religions 158 (1960): 155-185.
Nyberg, h. S.: náboženství starověkého Íránu. Lipsko, 1938.
Pavry, J. D. C. The Zoroastrian Doctrine of a Future Life. New York, 1926.
Widengren, Geo. Postavení a úkoly íránské náboženské historie. Leiden, 1955.
Widengren, Geo. Les religions de l ‚ Iran. Paříž, 1968.
Gherardo Gnoli (1987)
přeložil z italštiny Roger DeGaris