the effects of different types of advance information (warning signal, temporal cue, movement parameter cue), presented at different intervals before an imperative stimul on reaction time (RT). Šestnáct pacientů s Parkinsonovou chorobou a 16 věkově odpovídajících normálních kontrol provedlo úkol simple reaction time (SRT), uncued, dva částečně cued (cueing směru pohybu nebo ruky) a plně cued visual four choice reaction time (CRT). Bylo použito paradigma S1-S2, kde výstražný signál/precue (S1) předcházel imperativnímu signálu (S2) o 0 (neuvedené a nevarované podmínky), 200 ms, 800 ms, 1600 ms nebo 3200 ms. Když byly porovnány nevarované podmínky SRT a necued CRT, pacienti byli pomalejší než kontroly v obou podmínkách, přičemž rozdíly ve skupině byly větší pro CRT než úloha SRT. Pacienti i kontroly měli prospěch z varovného signálu prezentovaného před imperativním stimulem (S2), zejména pokud k němu došlo 200 ms před S2. Předběžné informace o parametrech požadované odpovědi byly použity jak pacienty, tak kontrolami k předprogramování odpovědí před nástupem S2. V obou skupinách byly RTs obecně rychlejší pro delší intervaly S1-S2. S intervalem s1-s2 3200 ms byly předběžné informace o dvou pohybových parametrech „plně“ použity pacienty k předprogramování odpovědí tak, že jejich plně cued CRT byla snížena na úroveň SRT. V kontrolách byl tento proces dokončen o 800 ms. nejpodstatnější vysvětlení vzorce výsledků napříč podmínkami SRT, plně cued CRT a uncued CRT by bylo z hlediska pomalosti zahájení odpovědi u Parkinsonovy choroby, což je fáze zpracování společná pro všechny podmínky RT. Deficity v jednom nebo více stádiích zpracování jedinečných pro CRT jsou však nezbytné k vysvětlení odlišně větší pomalosti uncued CRT u Parkinsonovy choroby.