Elektroecenfalografie (EEG) je nedílnou součástí diagnostického procesu u pacientů s Creutzfeldt–Jakobovou chorobou (CJD). EEG byl proto zařazen do diagnostických klasifikačních kritérií CJD Světové zdravotnické organizace. U sporadických CJD (sCJD) vykazuje EEG charakteristické změny v závislosti na stádiu onemocnění, od nespecifických nálezů, jako je difúzní zpomalení a frontální rytmická delta aktivita (FIRDA) v raných stádiích až po periodické komplexy ostrých vln typické pro onemocnění (PSWC) ve středních a pozdních stádiích až po stopy areaktivního kómatu nebo dokonce alfa kóma v preterminálních EEG nahrávkách. PSWC, buď lateralizovaný (v dřívějších stádiích) nebo generalizovaný, se vyskytuje u přibližně dvou třetin pacientů s sCJD, s pozitivní prediktivní hodnotou 95%. PSWC se vyskytují u pacientů s homozygotností methioninu a heterozygotností methioninu/valinu, ale pouze vzácně u pacientů s homozygotností valinu při kodonu 129 genu prionového proteinu. PSWC mají tendenci mizet během spánku a mohou být oslabeny sedativními léky a vnější stimulací. Záchvaty jsou méně časté nálezy, které se vyskytují u méně než 15% pacientů s sCJD. U pacientů s iatrogenní CJD se PSWC obvykle vyskytuje s více regionálními nálezy EEG odpovídajícími místu inokulace přenosného agens. V genetickém CJD jsou PSWC ve své typické formě neobvyklé a vyskytují se přibližně u 10%. V EEG záznamech pacientů s variantou CJD se nevyskytuje PSWC.