mnoho jedinců v komunitě trpí PTSD a dalšími stresovými reakcemi. Lékaři však mají tendenci diagnostikovat posttraumatické příznaky spíše jako úzkost nebo depresivní poruchy než PTSD. Kontaktování a zapojení pacientů po katastrofě může být docela obtížné. Chronický pacient s PTSD byl popsán jako nepolapitelný a obtížně detekovatelný v systému zdravotní péče. V jedné studii byl časový interval od traumatu po psychiatrickou konzultaci více než 3 roky. Historie PTSD je často zakryta komorbidními poruchami nebo obtížemi s přizpůsobením, jako je deprese, agresivní chování, a zneužívání drog a alkoholu. PTSD je častým problémem, zejména u populací, které jsou vystaveny vysokému riziku vystavení traumatickým událostem, jako jsou bezdomovci, narkomani, a u konkrétních profesí. Přestože výzkum léčby PTSD odhalil pouze mírné přínosy, včasná detekce a intervence jsou důležité a mohou zabránit špatné úpravě a chronickému výsledku. Lékaři by se měli pravidelně ptát na historii nepříjemných událostí a nechutných a nevýslovných zážitků, nedávné i celoživotní. Studie různých traumatických příhod důsledně prokázaly, že přítomnost významných příznaků mezi 6 týdny až 6 měsíců po expozici předpovídá chronickou PTSD. Ačkoli včasná intervence může vést k prevenci PTSD nebo jeho chronického průběhu, nebyly provedeny žádné randomizované nebo kontrolované studie na podporu této hypotézy. Výzkum PTSD u obětí civilního traumatu začal teprve nedávno. Znásilnění je nejrozsáhlejším studovaným civilním traumatem. Většina studií uvádí, že PTSD po znásilnění je běžné. Dále, charakteristiky události znásilnění, jako je znásilnění cizincem, použití fyzické síly, zobrazení zbraní, a zranění oběti, jsou spojeny s větší pravděpodobností PTSD, a příznaky 3 měsíce po znásilnění předpovídají chronický průběh. Zájem o důsledky MVAs se dramaticky zvýšil, možná kvůli četnosti takových nehod a velkému počtu nároků na poškození PTSD. Existuje velká potřeba lépe porozumět pracovnímu prostředí a zvláštním rizikům spojeným s nebezpečnými povoláními, jako jsou policie, hasiči, záchranáři a pracovníci těla. Lékaři obvykle připisují příznaky určitému stresoru, obvykle poslednímu stresoru nebo stresoru, který představuje obsah symptomů. Například noční můry o nedávné autonehodě a vyhýbání se dálnic jsou interpretovány jako důkaz, že nedávná autonehoda je příčinou příznaků PTSD.(ABSTRAKT ZKRÁCEN NA 400 SLOV)