Editor-více dětí je diagnostikováno jako s autismem a v současné době neexistují žádné léčby založené na etiologii.1 v důsledku toho vznikla řada kontroverzních, neprokázaných alternativních způsobů léčby. Nedávná smrt autistického dítěte po chybě v medikaci s intravenózní chelatační terapií přivedla na mezinárodní pozornost jednu domnělou léčbu založenou na etiologii.2 5leté dítě údajně zemřelo na hypokalcémii po obdržení edetátu disodného místo edetátu vápenatého disodného.3
schválená použití pro chelatační terapii zahrnují otravu těžkými kovy u dospělých a dětí, i když byla použita off-label způsobem pro stavy, jako je ischemická choroba srdeční a Alzheimerova choroba.4 praktici používají různé chelatační látky a způsoby podávání pro děti s poruchami autistického spektra, s perorální kyselinou dimerkaprosukcinovou, známou také jako succimer, pravděpodobně nejčastější. Některé z těchto látek nejsou schváleny pro použití nebo jsou podávány nelicencovaným způsobem podání, jako je rektální nebo transdermální.5
dostupné informace o současném použití chelatační terapie u autismu jsou nedostatečné a to, co existuje, znamená, že nevhodná činidla, cesty nebo dávkovací plány podávání se používají jako léčba autismu. Kromě toho neexistují žádné přesvědčivé důkazy, které by naznačovaly, že chelatační terapie je účinnou léčbou autismu. Přehled Medline (1966 až duben 2006) a Premedline nepřinesl žádná relevantní hodnocení ani randomizované kontrolované studie chelatační terapie pro poruchu autistického spektra.
v této době by měly vzniknout vážné obavy ohledně pokračujícího používání chelatační terapie u dětí s autismem, zejména pokud jsou dobře hlášeny vedlejší účinky vhodného podání, došlo k úmrtí s chybou podání a léčba představuje náklady pro rodiny. Potenciál zranitelných rodin hledat to jako slibovaný zázračný lék vyvolává otázky etické a odborné praxe, které vyžadují mezinárodní pozornost.