vdaná žena v Anglii nemá právní existenci: její bytost je absorbována v tom jejího manžela. Roky oddělení dezerce nemohou tuto pozici změnit….Nemá žádný majetek, pokud zvláštním vypořádáním; její majetek je jeho property….An anglická žena nemůže učinit závěť. Může mít děti nebo příbuzné, které si může vážně přát těžit; – může být oddělena od svého manžela, kdo může žít s milenkou; bez ohledu na to: zákon mu dává to, co má, a žádná vůle, kterou by mohla učinit, by nebyla platná….
pokud je anglická manželka vinna z nevěry, její manžel se s ní může rozvést, aby se znovu oženil; ale nemůže se s manželem rozvést…jakkoli rozmařilý může být…Pokud její manžel zahájí řízení o rozvodu, není, v první řadě, dovoleno se bránit…Není zastoupena právníkem, ani nesmí být považován za účastníka žaloby mezi ním a jejím předpokládaným milencem, za náhradu škody.“
anglická manželka nemůže legálně požadovat své vlastní výdělky. Ať už mzdy za manuální práci, nebo platba za intelektuální námahu, ať už plevel brambor, nebo udržovat školu, její plat je manželův; a mohl vynutit druhou platbu, a zacházet s prvním jako neplatným, pokud je zaplaceno manželce bez jeho sankce. Nemůže stíhat za urážku na cti. Její manžel musí stíhat; a v případě nepřátelství a odloučení je samozřejmě bez nápravy. Nemůže podepsat nájemní smlouvu, nebo provádět odpovědné podnikání….. Jako její manžel, má právo na všechno, co je její: jako jeho žena, nemá právo na nic, co je jeho….Svatební obřad je pro něj občanským závazkem,a pro ni nerozlučnou svátostí; a práva vzájemného vlastnictví, která tento obřad nevědomky předpokládá, jsou pro něj absolutní, a pro ni nulová….
klubové lehátka se opovržlivě usmívají. Co je to za rozruch? Ženská práva a ženské křivdy?- Pú, Pú; nesmysl; Bloomerismus; amerikanismus! takové věci v Anglii mít nemůžeme. Ženy se musí podrobit; ti, kteří ne, jsou špatné ženy-závisí na tom: všechny špatné ženy….I teď mi přátelé říkají – ‚ proč psát? proč bojovat? je to zákon! Neuděláš nic dobrého.“Ale kdyby každý s touto pochybností poflakoval odvahu, na tomto světě by se nikdy nic nedosáhlo. Tolik toho udělám, – žena, i když budu. Uvedu do záznamu, – ve francouzštiněněmčině, angličtině a italštině,jaký byl zákon pro ženy v Anglii, v roce civilizace a křesťanství 1855 a v 16. roce vlády ženské panovnice!“
prostřednictvím úsilí Caroline v roce 1839 parlament schválil zákon o péči o děti a v roce 1857 zákon o manželství a rozvodu. Další reformní kampaně vyústily v zákon o majetku žen v manželství z roku 1870.