devatenáct pacientů se závažnou esenciální hypertenzí nebo hypertenzí způsobenou renálním parenchymálním onemocněním bylo léčeno intravenózním klonidinem. U 14 pacientů byl zvýšený krevní tlak komplikován jednou nebo více krizemi: selhání levé komory u sedmi pacientů, encefalopatie u šesti a subarachnoidální krvácení, mozkové krvácení,disekce aneuryzmatu aorty, akutní selhání ledvin a těžká epistaxe, každá po jedné epizodě. Klonidin 0.15 nebo 0, 30 mg byl podáván intravenózně každých 40 minut, dokud nebyl diastolický krevní tlak snížen na 120 mm Hg nebo nižší. Krevní tlak byl podáván každých 10 minut. Systolický i diastolický krevní tlak byl významně snížen po intravenózním klonidinu, první o 96 mm Hg (P méně než 0, 001), druhý o 52 mm Hg (P méně než 0, 001) během 40 minut až 2 1/2 hodiny. Dávka klonidinu se pohybovala od 0, 15 do 0, 90 mg, průměrná dávka 0, 52 mg. Srdeční frekvence byla léčivem významně snížena o 20 úderů za minutu (P méně než 0, 001). Závažné nežádoucí účinky nebyly pozorovány s výjimkou epizody přechodného sinoatriálního bloku. Funkce ledvin nebyla ovlivněna. Pacienti, kteří byli před intravenózní léčbou klonidinem na chronické diuretické léčbě, vykazovali po první dávce klonidinu významně větší pokles jak systolického (P méně než 0, 01), tak diastolického (P méně než 0, 001) krevního tlaku. U jednoho pacienta nebyl intravenózní klonidin účinný (tj. krevní tlak zůstal 200/150 mm Hg) navzdory celkové dávce klonidinu 0, 9 mg. Dva pacienti zemřeli, jeden z těžkého mozkového krvácení, druhý z rozsáhlé disekční aneuryzmy aorty, ale fatální výsledek nesouvisel s klonidinem.