selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) antidepresiva jsou v současné době nejužitečnější pro léčbu deprese. SSRI vykazují rozdíly v účinnosti inhibice zpětného vychytávání serotoninu, i když rozdíly nekorelují s klinickou účinností. Mezi pěti SSRI, fluvoxaminem, fluoxetinem, paroxetinem, sertralinem a citalopramem existují značné farmakokinetické rozdíly. Optimální užívání těchto léků vyžaduje pracovní znalost těchto rozdílů. Z těchto farmakokinetických parametrů jsou nejdůležitější poločas a metabolické cesty. Mezi fluoxetinem a dalšími SSRI existují značné rozdíly v období jejich poločasu. Poločas fluoxetinu a jeho aktivního metabolitu norfluoxetinu je 2 až 4 dny a 7 až 15 dní, delší než u jiných SSRI (přibližně 1 den). Prodloužený poločas fluoxetinu a jeho aktivního metabolitu může být výhodou u špatně vyhovujícího pacienta a může nabídnout potenciální bezpečnostní výhodu oproti krátkodobě působícím SSRI, pokud jde o náhlé přerušení léčby. Naopak tento dlouhý poločas vyžaduje dlouhou dobu vymývání (5 týdnů) před zavedením jiných léků (imao, sumatriptan), které mohou interagovat se serotoninovou funkcí a mohou vést k serotoninergnímu syndromu. SSRI jsou silnými inhibitory jaterního izoenzymu P450-2D6 a očekává se, že budou mít vliv na clearance léčiv metabolizovaných tímto enzymem. Paroxetin je nejúčinnějším inhibitorem, následovaný fluoxetinem, sertralinem, citalopramem a fluvoxaminem. Eliminace metabolitů citalopramu, paroxetinu a fluvoxaminu je zpožděna renálním onemocněním a dávky by měly být sníženy u starších pacientů. Naopak farmakokinetika fluoxetinu a sertralinu není ovlivněna věkem ani poruchou funkce ledvin a u fluoxetinu obezitou.