co si Britové a Francouzi skutečně mysleli o rozhodnutí uklidnit Hitlera v Mnichově v roce 1938

obhájci appeasementu tvrdili, že veřejné mínění, ať už na britské nebo francouzské straně, nebylo připraveno na válku v roce 1938. To, jak ukázaly nedávné studie, je diskutabilní. Britský premiér Neville Chamberlain obdržel 20 000 dopisů a telegramů, které mu děkovaly za odvrácení války v Mnichově. Deliriózní scény přivítání Chamberlaina a francouzského premiéra Édouarda Daladiera po návratu svědčí o připravenosti mnoha lidí pozdravit mír, který obětoval Československo. Přesto naprostá úleva z toho, že nemusíte bojovat nebo snášet nebezpečí a útrapy války, zvláště poté, co se objevila tak blízko, musí odpovídat za většinu tohoto nadšení.

když se státníci vrátili, nebyly dosud známy všechny podrobnosti Mnichovské dohody, s níž umožnili Německu převzít území Sudet z Československa, v neúspěšné snaze vyhnout se druhé Světové Válce, a vypadalo to, jako by z Hitlera vytěžili skutečné ústupky a alespoň zachránili tvář. To, že veřejná podpora Chamberlaina po Mnichovu vděčila za reflex stejně jako důvěře v jeho politiku, potvrzuje obsáhlá analýza historika Daniela Huckera, jehož závěr je, že „v mnoha ohledech“ zlomovým bodem “ veřejného mínění nebyl Pražský převrat,ale samotná Mnichovská dohoda.“

v roce 1938 učinily průzkumy veřejného mínění první dětské kroky. Britský průzkum provedený bezprostředně po Mnichovské konferenci měl 57% spokojených s Chamberlainem, 33% nespokojených a 10% nerozhodnutých. Když se však dotazovali na přezbrojení nebo na budoucí jednání s nacistickým Německem, respondenti byli bojovnější, což naznačuje mnohem větší pochybnosti o spravedlnosti nebo trvanlivosti míru: 72% upřednostňovalo zvýšené výdaje na obranu. Ani 57% možná tak velká většina, jakmile se vezme v úvahu propagandistická hodnota chamberlainovy raketoplánové diplomacie a její zdánlivě triumfální závěr. Systém hromadného pozorování poskytl 40% jako „rozhořčeně anti-Chamberlain“ a pouze 22% na podporu od září. 20.

francouzský průzkum veřejného mínění provedený na začátku října 1938 měl 57% pro daladierovu politiku, 37% proti a 6% nerozhodnutých, velmi podobné britským post-mnichovským číslům. Stejně tak však 70% odpovědělo, že je třeba se bránit jakýmkoli dalším požadavkům Hitlera. Stín Velké války znamenal, že panika převzala v září, v bezprostřední době před Mnichovem. Během krize byl však francouzský názor pouze plynulý.

v obou zemích se pro-a anti-appeasers rozkročili na levo-pravou propast. Stejně jako v Británii, neúplné porozumění národnostním a strategickým otázkám Československa vyvolalo soucit se spojencem, který byl také smolařem, nechuť k nacismu a nutkání odvrátit válku—i když v Británii negativní názory na Versailleské osídlení také pomohly učinit appeasement slušnějším.

Dalším specifickým faktorem pro Británii bylo to, že Dominia, jejichž účast byla považována za nezbytnou v jakékoli budoucí válce, se velmi zdráhala bojovat jménem Československa. Jižní Afrika a Kanada se chtěly vyhnout jakémukoli Evropskému závazku. Novozélandský vysoký komisař v Londýně byl více jestřábí, ale jeho australský protějšek se ukázal jako podporující Anschluss a postoupení Sudet. Když se Chamberlain vrátil z Berchtesgadenu, “ ozval se potlesk ze všech koutů Společenství.“Přesto alespoň v tuzemsku byl prostor pro rozhodnější vedení, aby vytvořil ambivalentní názor ve prospěch odporu vůči Hitlerovi. Historik Yvon Lacaze píše o Francii: „preference otroctví před válkou netvořila základ veřejného mínění. Držet francouzský pacifismus jako nepřekonatelnou překážku pevného postoje je oddávat se politické rétorice; touha po míru, normální aspirace mas, nesmí být zaměňována s porážkou několika málo.“Totéž se dalo říci o Británii.

Pořiďte si opravu historie na jednom místě: přihlaste se do týdeníku historie času

právě k tomuto mezinárodnímu názoru se Čechoslováci horečně snažili odvolat. V posledních červnových dnech uspořádal PEN Club, Londýnské sdružení spisovatelů založené na obranu svobody slova a vzájemného porozumění napříč kulturami, svůj výroční kongres v Praze. Na této konferenci francouzský romanopisec Jules Romains, prezident klubu, cítil, že je nutné odsoudit stížnosti, že se PEN klub angažuje v politice, a označil tyto stížnosti za „naivní“ a „pokrytecké“.“V té době to vyvolalo kontroverzi, zejména s romainovým předchůdcem ve funkci prezidenta H. G. Wells, který byl oddaným pacifistou (byl to Wells, kdo vytvořil frázi „válka k ukončení války“ v roce 1914).

o to více bylo pozoruhodné a možná dojemné, že Wells se nyní v září připojil k řadám literárních osobností, aby veřejně vystoupil ve prospěch Československa. Bertolt Brecht poslal prezidentovi republiky telegram s jedinou větou: „bojujte a ti, kteří se k vám připojí.“Britští spisovatelé, mezi jejichž nejvýznamnější jména patřili H. G. Wells, W. H. Auden, Eric Ambler a A. a. Milne, nabídl, že “ není to jen Československo, ale demokracie, mír, a civilizace po celém světě, které jsou napadány. To jsou samotné základy kultury. Proto se my spisovatelé cítíme oprávněni zveřejnit tuto výzvu k obraně těchto hodnot a jejich ohrožených představitelů a k obraně Československého lidu.“Thomas Mann se na obranu své náhradní vlasti vydal na pero i kazatelnu, hlásal svou hrdost na to, že je československým občanem, a chválil úspěchy republiky. Zaútočil na „Evropu připravenou na otroctví“ a napsal, že “ Československý lid je připraven zahájit boj za svobodu, který přesahuje jeho vlastní osud.“Laureát Nobelovy ceny oslovil nadšenou veřejnost v newyorské Madison Square Garden v Září. 26: „je příliš pozdě na to, aby britská vláda zachránila mír. Ztratili příliš mnoho příležitostí. Nyní je řada na lidech. Hitler musí padnout! To samo o sobě může zachovat mír!“

mezi chamberlainovými Berchtesgadenskými a Godesbergovými cestami vystoupili veřejně jak vůdci Britské Liberální strany Sir Archibald Sinclair, tak Labouristická strana Clement Attlee proti jakémukoli dalšímu appeasementu Hitlera. Churchill vydal vlastní simultánní varování. „Rozdělení Československa pod tlakem Anglie a Francie se rovná úplné kapitulaci západních demokracií nacistické hrozbě síly,“ řekl. „Ohroženo není jen Československo, ale také svoboda a demokracie všech národů.“

o týden později, když vrcholil válečný strach, Chamberlain promluvil v rádiu a v rámci krátkého harangu, který zhodnotil situaci, prohlásil řádky, které by se staly notoricky známými: „jak hrozné, fantastické, neuvěřitelné je, že bychom zde měli kopat zákopy a zkoušet plynové masky kvůli hádce v daleké zemi mezi lidmi, o nichž nic nevíme.“

ve spravedlnosti Chamberlain také řekl, že chápe důvody, proč československá vláda odmítla Hitlerovy Poslední požadavky, a hovořil o sympatiích britského lidu k „malému národu konfrontovanému velkým a mocným sousedem.“V Československu však pohrdání těmito lidmi, o nichž Chamberlain tvrdil, že vědí tak málo, zasáhlo domov, stejně jako nedůvěra, že britský premiér stále neuzná, co je v sázce. Pod titulkem “ malý národ?“deník Národní politika se pokusil odpovědět:

na morální, kulturní, ekonomické nebo sociální úrovni jsme stejně dobře umístěni jako velké světové demokracie a jsme na to hrdí. Obrana našeho státu by proto měla být hodna této morální a kulturní úrovně, o to více, že tvoříme hráz proti násilí a bezpráví, které ohrožuje morální a právní řád světa. Velikost země není rozhodující: na vahách jsou pravda a spravedlnost, ideály, o nichž by měl britský premiér myslet především, má-li mluvit o demokratických povinnostech své renomované země.

úryvek ze zvonu zrady: Mnichovská dohoda v Československu z roku 1938 od P. E. Caqueta, vydaná jiným tiskem.

kontaktujte nás na [email protected].