ISU shledal sportovce vinným z porušení antidopingových ustanovení a uložil dvouleté pozastavení
rozhodčí soud pro Sport (CAS) potvrdil sankci
Švýcarský federální Nejvyšší soud zamítl odvolání proti ocenění CAS
Švýcarský federální Nejvyšší soud zamítl žádost o soudní přezkum podanou sportovcem
Mnichovský Krajský soud potvrdil svou příslušnost a částečně potvrdil nárok proti ISU
vyšší Krajský soud v Mnichově částečně potvrdil rozhodnutí mnichovského Krajského soudu
Spolkový soudní dvůr Německa vyhověl odvolání podanému ISU a uznal příslušnost CAS
Claudia Pechstein podala žádost o přezkum u německého Ústavního soudu
EÚLP zamítl žádost podanou sportovcem
EÚLP zamítl žádost o postoupení Velké komoře EÚLP předloženou sportovcem.
po Mistrovství světa v Norsku v únoru 2009 mezinárodní bruslařská Unie obvinila Pechsteinovou z krevního dopingu a na dva roky jí zakázala všechny soutěže. Tento zákaz byl založen na nepravidelných hladinách retikulocytů v krvi. Tyto úrovně byly nejvyšší během Calgary World Cup 2007 a Hamar World Championships v 2009; zvýšené úrovně byly také zjištěny během řady dalších soutěží a tréninkových namátkových kontrol.
v “ autonomie a Biopower v antidopingovém zařízení: Nepoctivý Agent vlády, “ hodnotí Pechsteinův případ sportovní historik Daniel Rosenke a uvádí jej jako příklad sporné povahy biologického pasu. Po shromáždění vzorových údajů o bruslaři po dobu téměř devíti let, ISU zakázal Pechsteinovi soutěžit o nadprůměrnou fluktuaci v procentech retikulocytů, krevní parametr používaný při profilování pasu. Zejména pechsteinová tvrdila, že její ‚% Retika ‚ 3,49 spadá do normálního rozmezí pro ženy v jejím věku, a tvrdila, že prahová hranice mezinárodní bruslařské Unie (ISU) je 2.4 byl příliš nízký a založil toto tvrzení na soutoku údajů v lékařské vědě. Dva týdny po odečtu 3, 49 byla Pechsteinová znovu testována na 1, 37, což je rozdíl, který ISU považuje za jednoznačný znak dopingu. Aby se bránila, Pechstein zpochybnila přesnost měření „%Retics “ a citovala jak její hladiny hemoglobinu, tak hladiny hematokritu jako výmluvný důkaz. Stručně řečeno, zpochybnila spolehlivost a přesnost podélného odběru vzorků celého postupu, což nakonec vedlo k jejímu porušení antidopingového kodexu ISU. Nakonec Pechstein vyslechl důkazní břemeno, které musí ISU splnit při prokázání dopingového porušení. Navrhla, jako CAS poukázal, že „ISU musí přesvědčit panel (rozhodců) na úroveň velmi blízko k ‚nade vší pochybnost‘, že všechny alternativní příčiny pro zvýšení %Retics mohou být vyloučeny, a že navíc, thlete měl v úmyslu použít krevní doping.“Důležitým hlediskem je, že důkazní břemeno by mělo být úměrné závažnosti obvinění (podle Světového antidopingového kodexu) a z právního hlediska by se mělo přiblížit nade vší pochybnost než „pohodlné uspokojení“ panelu. S předloženými informacemi se zdá, že pechsteinovo tvrzení bylo platné a vyvolalo vážné pochybnosti o takzvaném „jasném“ pozitivu popsaném ISU.
Pechstein popřela, že dopovala, a odvolala se k rozhodčímu soudu pro Sport (CAS) v Lausanne, mimo jiné tvrdila, že má zděděný stav vysvětlující abnormální měření. Soud zákaz potvrdil v listopadu 2009, ve znaleckém posudku, který Pechsteinová poskytla, nenašel žádné důkazy pro zděděný stav. Jednalo se o první případ dopingu založený pouze na nepřímých důkazech; při opakovaných testech nebyly nikdy nalezeny žádné zakázané látky.
v prosinci 2009 požádala federální Nejvyšší soud Švýcarska o soudní příkaz a bylo jí umožněno účastnit se jediného závodu na 3000 m v Salt Lake City, aby se mohla kvalifikovat na zimní olympijské hry 2010 ve Vancouveru, pokud bude její odvolání proti zákazu úspěšné. 11.prosince skončila v závodě na 13. místě, ale potřebovala by místo mezi top 8, aby se kvalifikovala na olympijské hry.
v lednu 2010 Švýcarský federální Nejvyšší soud odmítl dočasně pozastavit Pechsteinův zákaz olympijských her. Dne 19. února 2010 Komise CAS ad hoc na olympijských hrách ve Vancouveru zamítla Pechsteinovou výzvu na poslední chvíli, aby byla přijata na akce týmu bruslení.
v únoru 2010 Pechsteinová podala ve Švýcarsku trestní oznámení na mezinárodní bruslařskou Unii, v níž byla obviněna ze soudního podvodu.
dne 15. března 2010 Gerhard Ehninger, vedoucí německé společnosti pro hematologii a onkologii, uvedl, že hodnocení případu ukazuje na lehkou formu krevní anémie zvané sférocytóza – zjevně zděděnou od jejího otce. Pechstein se pokusil použít tento nový důkaz ve svém odvolání před Spolkovým Nejvyšším soudem Švýcarska. Mezinárodní bruslařská Unie vydala tiskovou zprávu, ve které vysvětlila svůj nesouhlas s tímto odvoláním.
Pechsteinová ztratila své postavení u německé spolkové policie, pokud by byl krevní doping prokázán „nade vší pochybnost“. Kárné řízení proti ní bylo zastaveno v srpnu 2010, protože žádný takový důkaz nebyl k dispozici. Pechsteinová požádala o neplacené volno, aby mohla pokračovat ve svém výcviku, což bylo zamítnuto. V důsledku toho utrpěla v září 2010 nervové zhroucení.
Švýcarský Spolkový Nejvyšší soud vydal své konečné rozhodnutí dne 28. září 2010, zamítl pechsteinovo odvolání a potvrdil zákaz. Pechsteinová se do soutěže vrátila v únoru 2011.Dále vybojovala bronzovou medaili na Mistrovství světa 2011 v závodě na 5000 m, když skončila za mistryní světa Martinou Sáblíkovou z České republiky a její týmovou kolegyní Stephanií Beckertovou.
poté se Pechstein pokusil obvinit mezinárodní bruslařskou Unii za náhradu škody před německými soudy. Dne 7. Června 2016 však Spolkový soudní dvůr Německa zamítl její odvolání konečným rozhodnutím. Její právník pak oznámil, že ústavní stížnost bude podána u Spolkového ústavního soudu v Německu.