Helicobacter pylori, gramnegativní organismus, který přežívá v hluboké vrstvě hlenu a váže se na žaludeční povrchové buňky, se odhaduje na přítomnost až poloviny americké populace. Chronická infekce H. pylori způsobuje chronickou gastritidu, peptické vředové choroby a dokonce i rakovinu žaludku. Léčba infekce vede k hojení žaludečního zánětu, prevenci vzniku peptického vředu, stejně jako k urychlenému hojení peptických vředů a prevenci recidivy vředů. Léčba H. pylori prošla v posledním desetiletí podstatným vývojem. Navzdory citlivosti in vitro jsou výsledky jednorázové nebo dokonce duální lékové terapie obvykle neuspokojivé a nejlepší terapie ještě není definována. Nejlepší současné terapie pro H. infekce pylori se skládá z inhibitoru protonové pumpy (PPI) nebo citrátu ranitidin bismutu a dvou antibiotik (trojitá terapie) nebo bismutu, tetracyklinu, metronidazolu a PPI (čtyřnásobná terapie). Klarithromycin je jedním z nejužitečnějších antimikrobiálních látek proti H. pylori. Jedná se o kyselinově stabilní makrolid se širokým spektrem antibakteriální aktivity, dobře absorbovaný se širokou distribucí tkáně as mírnými vedlejšími účinky. Klarithromycin má nízkou minimální inhibiční koncentraci (MIC50) pro H. pylori a jeho účinek je potencován inhibicí kyseliny. Při kombinaci s PPI nebo citrátem ranitidin bismutu a amoxicilinem nebo metronidazolem lze u citlivých organismů dosáhnout míry eradikace vyšší než 95%. Prevalence primární a získané rezistence klarithromycinu, která je způsobena mutacemi v konzervované smyčce 23S rRNA H. pylori, se však zvyšuje. V praxi přítomnost rezistence klarithromycinu obvykle znamená sníženou úspěšnost při použití režimů obsahujících klarithromycin. Existuje potřeba zlepšených terapií H. pylori, kde rezistence na antibiotika je menší problém.