bylo navrženo, že přijetí relativně specifického markeru buňky myokardu, jako je izoenzym kreatinkinázy MB, může přinést lepší přesnost při odhadu velikosti infarktu sériovým vzorkováním séra a kompartmentovou analýzou. Současné metody hodnocení aktivity izoenzymu jsou však těžkopádné a nevhodné pro klinické použití. Proto jsme použili nový test pro rychlé stanovení aktivity CK MB na základě imunologické inhibice podjednotek M. U 19 pacientů, kteří nebyli podrobeni ani intramuskulární injekci, ani opakovaným defibrilacím, byla zjištěna dobrá korelace mezi indexy nekrózy založenými na MB a celkovým stanovením CK (r = 0,94), přičemž kumulativní uvolňování MB činilo 16 +/- 4% z celkového počtu CK. Významné rozdíly byly pozorovány u 3 pacientů podrobených externí srdeční masáži (MB = 9 +/- 1% celkového CK), což naznačuje značný extrakardiální zdroj celkového CK v důsledku traumatu kosterního svalu. Srovnávací kinetická analýza ukazuje podstatné rozdíly mezi těmito dvěma izoenzymy, a to nejen pokud jde o větší míru vymizení CK MB, ale významněji souvisí s rychlejším uvolňováním tohoto izoenzymu z myokardu, což nebylo dříve hlášeno. Dobré korelace zjištěné mezi maximální rychlostí výskytu a kumulativním uvolňováním enzymů (r = 0,86) naznačují, že první z nich může představovat index rychlosti degradace buněčných membrán. Jsou diskutovány praktické důsledky těchto údajů.