Stáhnout PDF
u odvolacího soudu v TENNESSEE v JACKSON 16. října 2013 session CHARLES HAYNES v. FORMAC STABLES, INC. Přímé odvolání od Obvodního soudu pro Obion County No. CC-10-CV-204 William B. Acree, rozhodčí č. W2013-00535-COA-R3-CV-podáno 4. Prosince 2013 žalobce podal odvetnou žalobu proti svému bývalému zaměstnavateli, žalovanému. Podle jeho stížnosti, obžalovaný majitel se zabýval nezákonnou činností. Žalobce si stěžoval majiteli žalovaného na nezákonnou činnost a byl následně ukončen. Soudní dvůr zamítl stížnost žalobce, protože žalobce neoznámil nezákonnou činnost žádné osobě nebo subjektu jinému než majiteli žalovaného, který byl účastníkem nezákonné činnosti. Žalobce tvrdí, že pokud je vlastník společnosti účastníkem nezákonné činnosti, nahlášení nezákonné činnosti výhradně vlastníkovi by nemělo bránit nároku na odvetné propuštění, který byl založen na odmítnutí mlčet. Nesouhlasíme, a proto potvrzujeme zamítnutí stížnosti žalobce. Tenne. R.App. P. 3 odvolání jako právo; rozsudek Obvodního soudu potvrdil a poslal D AVID R. F ARMER, J., vydal stanovisko soudu, ve kterém se připojil LAN E.H IGHERS, P. J., W. S. A H OLLY M. K IRBY, J. Justin S. Gilbert, Jonathan L. Bobbitt a Jessica Farris Salomus, Jackson, Tennessee, pro navrhovatele, Charles Haynes. James M. Glasgow, Jr., Memphis, Tennessee, a Michael Patrick McGartland a Eugene Emil Borchardt, Fort Worth, Texas, pro appellee, Formac Stables, Inc. Stanovisko i. B ACKGROUND a P ROCEDURAL H ISTORY Charles Haynes byl zaměstnán ve stájích Formac, a. s. (Formac) jako kůň groomer. Pracovní poměr pana Haynese s Formacem skončil v červnu 2010. Mr. Haynes následně podal stížnost na odvetné propuštění za odmítnutí mlčet ( whistleblowing ) podle obecného práva Tennessee a zákona o veřejné ochraně Tennessee (TPPA ). Tenn Kód Ann. § 50-1-304 (2008 & Supp. 2013). Formac odpověděl a podal návrh na zamítnutí pro neuvedení nároku, na který lze poskytnout úlevu podle občanského soudního řádu Tennessee 12.02(6). Haynes poté podal pozměněnou stížnost, která tvrdila následující skutečnosti: obžalovaný zaměstnal žalobce jako koně. Na nebo asi dubna 3, 2010, žalobce byl kopl do hlavy koně jménem Bruce Pearl, stud Tennessee Walker. Žalobce požádal majitele žalovaného, aby mu bylo umožněno získat odpovídající lékařské ošetření pro zranění. Žalovaný majitel žádost odmítl. Namísto, majitel žalovaného informoval žalobce, že jedinou léčbou, kterou má žalobce k dispozici, by bylo, kdyby veterinář sešil krvácející hlavu žalobce koňskými stehy. Žalovaný informoval žalobce, že pokud se mu nelíbí možnost léčby veterinárním lékařem, mohl si najít vlastní cestu zpět do Tennessee a najít si jinou práci. Nemá jinou možnost, a tváří v tvář ztrátě zaměstnání jinak, žalobce podstoupil nevhodné lékařské ošetření veterinárním lékařem. O tom, co v dobré víře považoval za nezákonné lékařské ošetření, však mlčel. Viz např. Tenn. Kód Ann. 63-6-201 (s uvedením požadavků na praxi medicíny na lidech); viz také obecná pravidla pro veterinární lékaře v 1730-01-13(10) (uvádějící, že neprofesionální chování zahrnuje léčbu u lidí). Žalobce proti tomu protestoval proti majiteli žalovaného a veterináři. Žalobce zažil bolesti hlavy v dubnu, Smět, a červen. Stále rozhořčený z rozhořčení a nezákonnosti léčby zvířecím lékařem, pokračoval ve svých protestech, včetně vysvětlení, jak byly bolesti hlavy kvůli tomu, že nebyly viděny příslušným lékařským vyšetřovatelem. V žalované společnosti nebyl nikdo ve vyšší pozici 2 než majitel žalovaného. Dne 29. června 2010 majitel žalovaného náhle ukončil pracovní poměr žalobce. Skutečným, podstatným motivačním důvodem pro ukončení byla pokračující opozice žalobce a / nebo odmítnutí mlčet o tom, co rozumně považoval za nezákonnou činnost ošetření zvířecím lékařem pro lidské zranění. Formac odpověděl podáním pozměněného 12.02 (6) návrhu na zamítnutí s tvrzením, že pozměněná stížnost neuvedla nárok, na který lze poskytnout úlevu. Soud vyhověl Formacovu návrhu a zamítl stížnost pana Haynese s pozměněnou. Soudní dvůr uvedl, že za účelem zachování odvetného propuštění oznamovatele podle obecného práva Tennessee a TPPA, žalobce musí údajnou nezákonnou činnost nahlásit jinému subjektu než osobám, které se nezákonné činnosti účastnily. Viz Collins v. AmSouth Bank, 241 s.w. 3d 879, 885 (Tenn. ČT. Aplikace. 2007). Haynesova stížnost uvedla, že nezákonnou činnost nahlásil pouze majiteli Formacu, který byl účastníkem nezákonné činnosti, soudní soud dospěl k závěru, že stížnost pana Haynese nebyla dostatečná k udržení jeho žaloby. Pan Haynes podal návrh na změnu nebo změnu rozsudku a tvrdil, že ačkoli obecně musí žalobce nahlásit nezákonnou činnost někomu jinému než těm osobám, které se podílely na nezákonné činnosti, existuje výjimka, kdy je porušující strana vlastníkem nebo správcem žalovaného. Pan Haynes tvrdil, že 2005 Tennessee odvolací soud případ Emerson v. Oak Ridge Research, Inc., 187 s.w. 3d 364 (Tenn. ČT. Aplikace. 2005), vytvořil takovou výjimku. Soudní dvůr odmítl uznat výjimku a zamítl návrh pana Haynese. Mr. Haynes následně podal odvolání k tomuto soudu. II. I SSUE P nesnášel jedinou otázkou v tomto případě, jak to vnímáme, je to, zda žalobce uvádí důvod žaloby pro odvetné propuštění oznamovatele, pokud nahlásil nezákonnou činnost pouze vlastníkovi společnosti, který se účastnil údajně nezákonné činnosti. III. s TANDARD z R EVIEW návrh na zamítnutí pro neuvedení nároku podle občanského soudního řádu Tennessee 12.02 (6) testuje pouze právní dostatečnost samotné stížnosti, nikoli sílu důkazu žalobce. Kuchař v. Spinnaker s Rivergate, Inc., 878 S.W. 2d 934, 938 (Tenn. -3- 1994). Při posuzování takového návrhu, úkolem Soudního dvora je určit, zda obvinění ze stížnosti, pokud je to považováno za pravdivé, jsou dostatečné k tomu, aby představovaly právní důvod. Idy. Zkušební soud by měl návrh na zamítnutí vyhovět pouze tehdy, pokud se zdá, že žalobce nemůže prokázat žádné skutečnosti na podporu tvrzení, které by opravňovaly k úlevě. Doe v. Sundquist, 2 S.W. 3d 919, 922 (Tenn. 1999). Přezkoumáme udělení návrhu Soudního dvora na zamítnutí de novo, bez presumpce správnosti. Stein v. Davidson Hotel Co., 945 S.W. 2d 714, 716 (Tenn. 1997). IV. D ISCUSSION Tennessee již dlouho uznává doktrínu zaměstnání podle vůle, která zakládá právo zaměstnavatele nebo zaměstnance kdykoli ukončit pracovní poměr, pro dobrou věc, špatnou příčinu nebo bezdůvodně, aniž by se dopustil právního omylu. Stein v. Davidson Hotel, spol.s r. o., 945 S.W. 2d 714, 716 (Tenn. 1997). Doktrína zaměstnání podle vůle byla v Tennessee uplatňována bez výjimky po mnoho let až do roku 1984, kdy Nejvyšší soud v Tennessee poprvé uznal příčinu žaloby na odvetné propuštění v Clanton v. Cain-Sloan Co., 677 S.W. 2d 441, 445 (Tenn. 1984). Později přijetí TPPA vytvořilo zákonný důvod k odvetnému propuštění. Tenne. Kód Ann. § 50-1-304. Tennessee si od přijetí zákonné příčiny žaloby podle TPPA zachoval samostatnou příčinu žaloby podle obecného práva pro odvetné propuštění, i když jsou si velmi podobné. Guy v. Mut. Omaha Ins. Spolupráce., 79 S.W. 3d 528, 537 (Tenn. 2002). Aby bylo možné zvítězit nad nárokem na odvetné propuštění podle obecného práva v Tennessee, musí zaměstnanec prokázat, že (1) mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem existoval vztah mezi zaměstnavatelem a zaměstnavatelem, (2) že zaměstnanec byl propuštěn, (3) že zaměstnanec byl propuštěn za pokus o uplatnění zákonného práva nebo z jakéhokoli jiného důvodu, který porušuje jasný veřejný pořádek, a (4) že taková akce byla podstatným faktorem v rozhodnutí zaměstnavatele o propuštění zaměstnance. Lawson v. Adams, 338 s.w. 3d 486, 493 (Tenn. ČT. Aplikace. 2010). Ačkoli požadavky na zákonnou ochranu jsou podobné, primární rozdíl pro zaměstnance, kteří hledají ochranu podle TPPA, spočívá v tom, že musí prokázat, že jejich odmítnutí účasti nebo mlčení bylo jediným důvodem jeho propuštění.1 chlap, 79 S.W. 3d na 537. Jak je uvedeno výše, common law a tppa odvetné propuštění nároky obvykle vznikají v jednom ze dvou faktických scénářů: případy, kdy je zaměstnanec ukončen pro odmítnutí 1 v příslušné části, TPPA to stanoví, žádný zaměstnanec nesmí být propuštěn nebo ukončen pouze za odmítnutí účasti, nebo za odmítnutí mlčet, nezákonné činnosti. Tenne. Kód Ann. § 50-1304 písm. b) (doplněn důraz). – 4-účastnit se nezákonné činnosti a případů, kdy je zaměstnanec ukončen kvůli odmítnutí mlčet o nezákonné činnosti(případy oznamovatele). Gossett v. Tractor Supply Co., 320 S.W. 3d 777, 787-88 (Tenn. 2010). V závislosti na skutečnostech případu může existovat požadavek, aby zaměstnanec nahlásil podezření na nezákonnou činnost, aby uspokojil třetí špičku odvetného propuštění, což vyžaduje, aby byl zaměstnanec propuštěn za pokus o uplatnění zákonného práva nebo z jiného důvodu, který porušuje veřejný pořádek. Viz Lawson, 338 s.w. 3d na 493. V případech, kdy je zaměstnanec ukončen kvůli odmítnutí účasti na nezákonné činnosti, Nejvyšší soud v Tennessee rozhodl, že neexistuje žádný požadavek, aby zaměstnanec nahlásil nezákonnou činnost. Gossett, 320 S.W. 3d na 788. V případech oznamovatele však musí zaměstnanec prokázat, že nezákonnou činnost nahlásil. Idy. Zaměstnanec musí nejen prokázat, že nahlásil nezákonnou činnost v případech oznamovatele, zaměstnanec musí prokázat, že hlášení sloužilo veřejnému účelu, spíše než soukromý. Idy.; Guy, 79 S. W. 3d na 538 n. 4. Není sporu o tom, že případy oznamovatelů vyžadují, aby zaměstnanec nahlásil nezákonnou činnost. Existují však otázky týkající se toho, komu musí být zpráva o nezákonné činnosti podána, aby sloužila veřejnému účelu. Soud v Collinsu v. AmSouth Bank, 241 s.w. 3d 879 (Tenn. ČT. Aplikace. 2007), na které se Soudní dvůr spoléhal, aby zamítl stížnost pana Haynese, uvedl, že ačkoli žalobce není povinen hlásit nezákonnou činnost přímo úředníkům činným v trestním řízení nebo regulačním orgánům, musí podat zprávu jinému subjektu než osobě nebo osobám, které se účastní nezákonných činností. Collins, 241 s.w. 3d na 885. Soudy v Tennessee uznaly, že jako obecný požadavek na podávání zpráv pro žalobce oznamovatele od doby, kdy byl poprvé představen v Merryman v. centrální parkovací systém, Inc., Č. 01A01-9203-CH-00076, 1992 WL 330404 (Tenn. ČT. Aplikace. Novum. 13, 1992). Viz Lawson v. Adams, 338 s.w. 3d 486, 497 (Tenn. ČT. Aplikace. 2010); Gossett v. Tractor Supply Co., As., Č. M2007-02530-COA-R3-CV, 2009 WL 528924, at * 11 (Tenn. ČT. Aplikace. Březen. 2, 2009); Emerson v. Oak Ridge Research, Inc., 187 s.w. 3d 364, 371 (Tenn. Ct Aplikace. 2005). Ačkoli uznává obecné pravidlo od Merrymana, Pan Haynes tvrdí, že existuje výjimka. Tvrdí, že pokud je osoba, která se účastní nezákonné činnosti, vlastníkem společnosti, hlášení nezákonné činnosti této osobě by mělo splňovat požadavek na oznamování odvetného propuštění oznamovatele, protože neexistuje žádná osoba s vyšším postavením, která by se mohla interně hlásit. Pan Haynes spoléhá na Emersona jako na vytvoření výjimky. Abychom plně vysvětlili možnou výjimku, nejprve prozkoumáme obecné pravidlo Merrymana. Žalobce v Merrymanu byl najat žalovaným, Central Parking, být kopilotem svého firemního letadla. Merryman, 1992 WL 330404, v *1. Přímým nadřízeným žalobce byl hlavní pilot, se kterým by žalobce letěl. Idy. Po několika letech společného létání, žalobce si všiml změn v rozsahu pozornosti svého nadřízeného, – 5-koncentrace, a rovnováha. Idy. Žalobce se obrátil na svého nadřízeného, aby projednal nebezpečí létání nadřízeného. Idy. O dva dny později nadřízený žalobce ukončil. Idy. Žalobce podal žalobu na odvetné propuštění. Merryman soud musel rozhodnout, zda žalobce s akce v hlášení nebezpečné praktiky svému nadřízenému, ten, který se účastní jednání, splnil požadavek na podávání zpráv případů oznamovatele. Soud rozhodl, že tak neučinil. Idy. v 7. Soud poukázal na to, že žalobce se nikdy nepokusil zapojit vedení společnosti nebo oslovit jakoukoli regulační agenturu, spíše jeho rozhovory s jeho nadřízeným byly soukromé povahy. Idy. Soud Merryman dospěl k závěru, že požadavky na podávání zpráv o žádosti o odvetné propuštění jasně vyžadovaly větší kroky, než bylo přijato žalobcem. Idy. V roce 2005 se Soudní dvůr zabýval podobnou skutečností ve společnosti Emerson v. Oak Ridge Research, Inc., 187 s.w. 3d 364 (Tenn. Ct Aplikace. 2005). Žalobkyně v Emersonu zažalovala svého bývalého zaměstnavatele za odvetné propuštění. Idy. na 367. Stížnost tvrdila, že její nadřízený ji sexuálně obtěžoval a vytvořil nepřátelské pracovní prostředí. Idy. V Emersonu, nicméně, nadřízený žalobce byl také vlastníkem žalované společnosti. Idy. V reakci na nevítané pokroky nadřízeného, žalobce kontaktoval advokátní komoru Knoxville a najal právníka, který jejím jménem poslal nadřízenému dopis, ve kterém si stěžoval na jeho chování. Idy. Následně nadřízený žalobce ukončil. Idy. Žalovaný v Emersonu se spoléhal na Merrymana, aby tvrdil, že pouhé nahlášení nezákonné činnosti nadřízenému, který se dopustil trestného činu, nestačí k tomu, aby byl kvalifikován jako oznamovatel. Idy. na 371. Soud merrymana odlišil, i když přesné rozlišení není jasné. V poznámce pod čarou na začátku diskuse o Merrymanovi, emersonův soud poukázal na faktický rozdíl mezi případy, s tím, že: v Merryman, tento soud rozhodl, že pouhé nahlášení chování samotnému nadřízenému, místo aby jej nahlásil vedení společnosti, by žalobce nekvalifikovalo jako oznamovatele. V případě v baru, nicméně, žalobce se hlásil jak provinilému nadřízenému, tak vedení společnosti, když se ohlásila, protože sloužil v obou funkcích. Merryman je tedy fakticky odlišitelný. Idy. v č. 1 (interní citace vynechány). Nicméně, soud dále uvedl, že pravidlo Merryman by mohlo ve skutečnosti podpořit postavení žalobce, protože odmítlo myšlenku, že akce zaměstnance při hlášení nezákonných činností osobě v rámci pracovního prostředí, místo vnějšího subjektu, jsou pouze soukromé nebo vlastnické, a proto nepodporují veřejnou bezpečnost a blahobyt. Idy. (cituji Merryman, 1992 WL 330404, at * 7). Emersonův soud poté ve druhé poznámce pod čarou poznamenal, že žalobkyně kontaktovala externí subjekt ohledně chování svého nadřízeného tím, že zavolala advokátní komoru Knoxville a řekla jim, že potřebuje právníka, protože její šéf ji sexuálně obtěžoval. Idy. v n. 2. Soud Emerson – 6-dospěl k závěru, že jeho případ byl fakticky odlišitelný od Merrymana, nevysvětlil však, zda tomu tak bylo proto, že vytvořil výjimku z požadavků na oznamování oznamovatelů, kde je provinilý nadřízený a vedení společnosti stejná osoba, nebo proto, že žalobce Emerson nahlásil obtěžování externímu subjektu. V roce 2010 měl odvolací soud šanci řešit, zda Emerson vytvořil výjimku v Lawson v. Adams, 338 s.w. 3d 486 (Tenn. ČT. Aplikace. 2010). Fakta v Lawson byly podobné těm v Emerson. V Lawsonu, žalovaný byl zaměstnavatelem žalobce a údajně přinutil žalobce pracovat v nebezpečných podmínkách navzdory opakovaným protestům žalobce. Idy. na 489-92. Nakonec žalovaný ukončil pracovní poměr žalobce. Idy. na 491. Žalobce tvrdil, že byl ukončen v reakci na jeho opakované stížnosti na nebezpečné podmínky. Idy. 492. Žalobce připustil, že jeho stížnosti byly podány pouze žalovanému, ale tvrdil, že jeho zpráva o nebezpečných podmínkách měla být stále chráněna. Idy. Soudní dvůr s tím nesouhlasil a udělil obžalovanému souhrnný rozsudek. Idy. na 497. Soud uvedl, s obecným právem žalobce a zákonným tvrzením, že byl ukončen za odmítnutí mlčet o nezákonných činnostech, žalobce snadno připustil, že údajnou nezákonnou činnost nikdy neoznámil nikomu jinému než žalovanému, kdo byl osobou zapojenou do nárokované nezákonné činnosti. Protože žalobce nikdy nenahlásil nárokovanou nezákonnou činnost nikomu jinému než žalovanému, potvrzujeme udělení souhrnného rozsudku o obecném právu žalobce a zákonných nárocích, že byl ukončen za odmítnutí mlčet o nezákonných činnostech. Idy. Pokud by Emerson vytvořil výjimku pro Merrymana, kterou pan Haynes tvrdí, že ano, výjimka by se zjevně vztahovala na Lawsona. Lawson soud odmítl uznat takovou výjimku. Pokud žalobce uplatní nárok na základě svého odmítnutí mlčet o nezákonné činnosti, musí žalobce prokázat, že podal zprávu jinému subjektu, než je osoba nebo osoby zapojené do údajně nezákonných činností. Idy. (cituji Collins v. AmSouth Bank, 241 S.W. 2d 879 (Tenn. ČT. Aplikace. 2007). Haynesova stížnost neprokázala, že nahlásil nezákonnou činnost komukoli jinému než majiteli Formacu, který se do ní údajně zapojil. Proto potvrzujeme, že zkušební soud zamítl stížnost pana Haynese pro neuvedení nároku. V. C ONCLUSION s ohledem na výše uvedené potvrzujeme, že zkušební soud zamítl stížnost pana Haynese s-7. Náklady tohoto odvolání jsou posuzovány navrhovateli, Charles Haynes, a jeho ručení. _________________________________ DAVID R. FARMER, rozhodčí -8-