dnes se chci podělit o svůj názor na něco, o čem vím, že mnoho lidí diskutovalo dříve: feminismus a rytířství. To je něco, o čem hodně přemýšlím, protože jsem feministka, ale také jsem vyrostl a miloval Disney filmy a pohádky. V dnešních myšlenkách společnosti dochází k neustálému střetu, kdy ženy požadují rovnost, ale také si užívají, že s nimi muži zachází hezky, a lidé si nějak myslí, že to neguje celý smysl feminismu.
mám každý den novou představu o této rivalitě feminismu/rytířství a nemyslím si, že na to existuje přímá odpověď.
v celé historii byly ženy do značné míry považovány za horší než muži a v minulém století se to mnohem zlepšilo, ale já mám kontrastní představy o tom, jak chci být léčen. Na jedné ruce, jsem silná vůle, vzdělaná mladá žena a očekávám, že dostanu stejné příležitosti a respekt, jaký má každý chlapec. Na druhé straně sním o tom, že mě princ Charming zametá z nohou a převrátí mi vlasy, když požádám mužského spolupracovníka, aby pro mě dostal těžkou krabici (abych nebyl líný nebo využíval lidi ,prostě mi chybí síla horní části těla a práce v restauraci se spoustou vysokých polic). Stále se považuji za feministku, i když oceňuji legrační kuřátko. Tolik mi vadí, když lidé odmítají filmy nebo hudbu jako „holčičí“, když říkají, že je to hloupé nebo frivolní.
obecně se mi stereotypy nelíbí a ve snaze se jim vyhnout je třeba kráčet jemnou linií. Je v pořádku nechat chlapa držet za vás dveře. Nemáte pocit, že vás tajně zlehčuje tím, že jste gentleman — stačí říct „děkuji“ a držet ho vedle jako dáma. Jen se snaží být milý a cítit se výjimečně, tak pro něj udělejte totéž. Není důvod dělat obrovský obchod a očekávat, že s vámi bude zacházet jako s princeznou, a pak kňučet, pokud zapomene vytáhnout židli. Ale také nemusíte dávat deset minut dlouhou přednášku o rovnosti žen, pokud ano.
když mluvím o randění a feminismu, přidám to: lidé potřebují překonat celou tradici chlapců, kteří žádají dívky a nikdy to nenechají být naopak. Oceňuji tradici za tím a chápu, že je to děsivé pro toho, kdo žádá, aby se tam dostal, ale je na čase, aby se dívky častěji ptaly chlapa. Uvědomil jsem si, jak velký problém to může být loni v dubnu, když jsem se zeptal chlapa, na kterého jsem se zamiloval do maturitního plesu na mé střední škole. Nakonec mě velmi zdvořile odmítl a teď jsme přátelé. Byl jsem trochu zraněný, ale upřímně hrdý na sebe za to, co jsem udělal. To, co mě opravdu odposlouchávalo, bylo, jak šokovali / umrtvili někteří z mých přátel a rodiny, když jsem jim řekl, co jsem udělal. Jeden člověk navrhl, že mě odmítl kvůli tomu, jak „dozadu“ bylo pro mě pozvat chlapce ven. Myslím, že je progresivnější než „zpět“, aby dívky převzaly nějakou iniciativu a pozvaly někoho ven. Jsem plně zastáncem této myšlenky, protože je ponižující mít dnes taková očekávání ohledně genderových rolí na dívkách. Konec konců je rok 2014; nežijeme v románu Jane Austenové, kde ženy musí flirtovat s fanouškem, než někdo požádá o tanec.
rytířství by nemělo být mrtvé jen kvůli feminismu.
rytířství by mělo znamenat, že lidé obecně, a zejména v jakémkoli romantickém vztahu, se k sobě chovají s úctou a ohleduplností. Dívky nejsou omezeny na standardní definici toho, co by měly být a jak by se měly chovat kvůli tradici nebo očekávání společnosti. Myslím, že je v pořádku, aby feminismus koexistoval s rytířstvím, pokud každý chápe, jak se rytířství vyvinulo.
Anna je sophomore na Hartwick College, obor antropologie a historie.